Monster planet: život v podzemí IV.

Jeskynní katakomby Pekelné doly v Lindavských lesích. Dnes slouží jeskyně jako hostinec pro cestovatele a výstřední atrakce pro důstojníky, dříve zde ale bylo obávané kamenné vězení Pekelných rytířů. Já jsem tamní kroniky nedávno prolistovával a náhodou jsem narazil na zajímavý a hlavně poučný příběh, se kterým vás seznámím. Před dávnými lety se do jedné z kobek dostali dva nesourodí muži. Neprávem obviněný legionář Hobler, který se jen snažil na jarmarku pomoci pekaři posbírat rozsypané pečivo a bohatý synek z Bouřné pěchoty Hobugo Gohobu, přezdívaný Bugoho, který si k velkorysému kapesnému ještě přivydělával tím, že přepadával a okrádal staré Lesní Elfy z nedalekého penzionátu. Bujarý mladík a kulhající veterán k sobě dlouho hledali společnou cestu, ale protože ticho kamenného hrobu (jak se říkalo lindavských kobkám) bylo tíživé, nakonec se spřátelili. Hobler byl prostým nevzdělaným mužem, ale také vojákem Legií země, takže přirozeně uměl číst a psát. Ujal se učení Bugoha a ten si pod jeho vedením za necelý rok osvojil umění dělat křížky a kolečka a spolehlivě je rozlišit. Vnímavý mladík Bugoho zase vysvětlil, proč si vybral právě tuhle přezdívku a proč ji tak rád používá. Hobugo totiž znamená v překladu hadr, Gohobu lze přeložit jako hůl, což oboje Bugohovi nevadilo. Ale spojení obou slov jim dává hanlivý význam: Líný jako hadr na holi. A Bugoho líný není, vždyť pravidelně chodil do lesa přepadávat staré Lesní Elfy a někteří z nich jsou ještě celkem čiperní. Po nějaké době se Bugoho začal k smrti nudit a rozhodl se dostat za každou cenu ven. Jednou předstíral nevolnost, stráž ho vzala mimo hrob na ošetřovnu a Bugoho obhlédl situaci. Pak začal přemlouvat Hoblera. "Hoblere, až nám strážný přinese jídlo, klepneme ho po hlavě a vezmeme roha. Obhlídnul jsem to, utečeme větrací šachtou." Disciplinovaný Hobler se ale netvářil nijak nadšeně: "Co když nás chytí? Na místě nás popraví. A už nám zbývá z trestu odsedět jen 5 let..." "Hoblere," naléhal mladík, "vždyť se poslouchej, co říkáš. Jen 5 let? Až vylezu, tak už ty Elfy ani nechytím, jak budu starej." Ale Hobler byl opatrný: "Jak dokážeme projít tou šachtou? Pamatuji si, že když nás zavírali, všiml jsem si, že šachta byla uzavřena vysokou stěnou." No, to jo," přisvědčil Bugoho, "a proto potřebuju, abys šel se mnou. Pomůžeš mi vylézt nahoru a já ti pak podám ruku a vytáhnu tě." Hobler plánu nedůvěřoval, ale když přišel strážník s večerním jídlem, Bugoho ho praštil po hlavě a Hoblerovi nezbývalo nic jiného, než jít se svým parťákem. Ke stěně uzavírající z větší části větrací šachtu se dostali poměrně rychle, ale Bugoho kulhajícího Hoblera stále napomínal, aby zrychlil. "Dělej ty mrzáku líná, nebo nás chytí. Ne já, ale ty by ses měl jmenovat Hobugo Gohobu!" Pod stěnou se Hobler shrbil, naložil si na ramena Bugoha a vyzvedl ho vzhůru. Bugoho pohodlně vylezl na vršek stěny. Hobler natáhl ruku: "Dělej Bugoho, pomoz mi." Bugohovi v přítmí zle blýsklo v očích. "Ne. Zdržoval bys mě. Dál půjdu sám, ty se vrať do hrobu, kam patříš, kriple chcípácká." A Bugoho zmizel na druhé straně stěny. Hobler si uvědomil, že pomoci se nedočká. Vrátil se do cely, ošetřil zranění strážného a smířlivě čekal na ranní soud. Když se strážný probral, Hobler mu vše po pravdě převyprávěl. Až do rána pak přátelsky vzpomínali na společné bitvy, kterými prošli, byť často bojovali na opačných stranách. Ráno přišel soudce v doprovodu vojáků a v železech táhli za sebou zbitého pološíleného Bugoha. Na přímluvu starého strážného Hoblera propustili a Bugoha vrátili na dalších patnáct let do hrobu. "Je tam ještě jedna stěna," řekl strážný Hoblerovi na vysvětlenou, "stejně vysoká. A tu už bez pomoci přelézt nedokázal."