Jedna ze starších výprav se konečně dočkává zveřejnění. Ovšem kauza Dračí sluj je zcela aktuální. A měl deník ODT právo vydat takový článek? Co tím dokázal?
Osobně se domnívám, že závěry předního žurnalisty Pekelných rytířů, Trevora Lavora (a vy jistě víte, která mám na mysli a o čem přesně mluvím) jsou nekorektní. Lavor je staví na třech výpovědích, třech vyjádřeních zástupců zúčastněných stran, které ještě určitě velice umně proškrtal, aby podtrhl některé myšlenky a přidal jim na váze. Jistě ne bezdůvodně a možná ne nezištně (ovšem důkazy po ruce nemám, takže je poněkud zbytečné na toto téma spekulovat). Ano, mluvím o případu "Dračí sluj". Ale to jste už pochopili. A myslím, že všechny nás spojuje ústřední myšlenka celé kauzy, která po vydání jeho pamfletu rezonuje naší společností: "Podaří se mocným Orna světa zamést pod koberec rasizmus, který bují v Dračích slujích?" Pokud by čistě náhodou někdo neznal historii kauzy, v krátkosti si ji zrekapitulujeme. Fakt číslo 1: Před uvedením Orna 3.0 padlo rozhodnutí o tematických katakombách. Fakt číslo 2: Bylo učiněno rozhodnutí, aby jedním tematickým celkem byli Draci. Fakt číslo 3: K drakům přibyly ještě Hydry a dost nepochopitelně (kdopak asi dostal tučné všimné) Kuroliškové, čímž byl výběr uzavřen. Fakt číslo 4: Vlivní odboráři Nág podali protest a po zamítnutí první instancí následně odvolání k nejvyššímu Soudu Orny. Odvolání bylo vyhověno a do katakomb byly přiřazeny Nágy. A tady už nastává první problém. Zpočátku byly totiž přijaty pouze světlé Nágy, snědé až o několik dní později. Poté co proběhlo několik údajných rabování v obchodech. Ale ptám se: opravdu můžeme několik nákupů bez úhrad spravedlivě nahněvaným Snědým Nágám, které chtěly jen upozornit na zjevné bezpráví (a přiznejme si to bez vytáček také rasizmus), vyčítat? Zprávy o drancování a hromadných krádežích surovin, zbraní, rybářských háčků, univerzálních lektvarů velkých velikostí a bylin všech druhů v řádu stovek miliónů ornů mi připadají směšně nafouklé. Narychlo byly učiněny dodatečné kroky a byly tedy do katakomb zařazeny také Snědé Nágy. Tolik základní fakta a nyní už přichází první zpověď, jistě tendenčně napsaná, kterou uveřejnil Mr.Lavor v předním deníku ODT (OrnaDailyTeleport). Drak Fafnir Gorgo Dragonne tu sděluje řadu informací, které nemá podloženy důkazy a nemohou být tedy brány v potaz nikým, kdo má zdravý rozum a objektivní náhled na věc bez předsudků. "Tematické katakomby jsou luxusní," říká Dragonne a pokračuje, "práce v katakombách si hodně vážíme a také příležitosti takhle skvěle světu prezentovat draky jako pestrou, bohatou, atraktivní, různorodou a přesto naprosto jednotnou pospolitost. Jsme dobrá parta a vycházíme spolu skvěle. Hydry jsou s námi spřízněny, takže tam s asimilací nebyly žádné problémy. Také Kuroliškové zapadli mezi nás výborně. Na nic si nehrají, zbytečně se nepředvádí a kvůli dovednosti zkamenět jsou často první na ráně. Ale neremcají, nestěžují si, tvoří s námi jeden tým. A pokud se ptáte na Glatisanta, tak tam není o čem. To je pracant jako hrom. Mívá sice jako jediný z nás božskou auru, ale zůstal skromný, pokorný a je s ním sranda. Jediný, kdo mezi nás nezapadl, jsou Nágy, to musím říct narovinu. Vlastně ne ty bílé, ty barevné. Zvýšila se kriminalita, začaly se ztrácet věci, zbraně. Kuroliškové si začali stěžovat, že nemají klíče pro cestovatele, protože jim je někdo ukradl. Glatisant dokonce jednou přišel i o božskou auru, a to mi ani neuvěříte, našel ji ve sběrných surovinách. Kromě toho tam nalezl také desítky kovových předmětů, dva metráky nakradené říšské rudy (asi z doby, kdy Snědé Nágy prováděly výkopové práce kolem čtvrti, ve které bydlí Abaddóni), bezmála tunu papíru, který všechen pocházel z nakradených bestiářů. Upřímně, to se mě hodně dotklo. Bestiář popisuje příběhy mých drahých předků a ty já mám ve velké úctě. Jsem ochoten přijmout, pokud některý nekvalitní bestiář skončí v antikvariátu, ale aby za unikátní bestiáře vzkříšeného Fafnira inkasovaly Snědé Nágy pár šupů ve sběrných surovinách, to mi přijde ponižující. Také smrdí, páchnou jako stoka před deštěm. Jsou hlučný, štěkají na sebe jak Vargové. A líný jsou jako věštecká hůl. Chodí pozdě do práce, občas podnapilí, nebo nafetovaný a ustavičně si na něco stěžují. Už za týden si vydupaly prodlouženou a plně hrazenou mateřskou dovolenou a teď jich přibývá geometrickou řadou, takže počítám, že zanedlouho přejmenují katakomby na "Žumpu barevných Nág". Tolik Fafnir Gorgo Dragonne a já k tomu mám jedinou poznámku: Hanba, hanba a do třetice hanba Dragonnovi! Jak může házet do jednoho pytle všechny Snědé Nágy, když jsou mezi nimi mágové a bojovníci, kteří jsou pro svou pracovitost vzorem ostatním. Pokračujme ale dále. Co zaznělo z úst předáka Nág Kolomana Nágyho? "My, Nágy, do tematických katakomb "Dračí sluj" přirozeně patříme. Jsme přece plazi a máme statečná dračí srdce. Na téma ´Snědých Nág´ se nebudu vyjadřovat v nepřítomnosti svého advokáta. Nenechám se zavřít za podněcování k rasové nenávisti. No, to jsem možná ani nemusel takhle říkat, ono, tyhle údajné problémy se každopádně hodně nafukují a zveličují, to k tomu chci dodat už jen z toho důvodu, aby mi nevymlátili okna u garsonky a abych nešel zítra do práce s holýma rukama. Rasizmus nepřipustíme, to říkám rovnou. A rovnou všechny varuji před nárokováním si stejných sociálních dávek, jaké dostávají Snědé Nágy, to by nás totiž zruinovalo. Stejná práva pro všechny, to je moje krédo!" Tak, tohle už je naprostý vrchol, tady už nehovoříme o skrytém rasizmu, tady v plné míře vyplouvá na povrch pokrytectví a elitářství. Já doufám, že článek Mr.Lavora by v ODT nikdy nemohl v době moderního tolerantního myšlení a soudobých společenských pokrokových trendů vyjít, pokud by prostor nedostala také dotčená menšina. Náčelník Snědých Nág Zoltán Lakatoš je člověkem na správném místě a ke špinavým obviněním se postavil čelem: "To je hnúsna propagánda, more. V Kanádě, u pána Odýho, by se to nestálo. Ale tadý? Tadý je ten rasýzmus. To je jásna věc. My, že krádem, my ne krádem. A pak, šichni kradó, tak proč ne my? A co do sběru? A co more, co je za to za love? Málo, malo love, ale je pořádek, šude pořádek, když my odnósime poctivě šechny bordely do sběru. A budeme si stěžóvat, protože rasýzmus je všúde. A nejvíc mezi cestovateláma? Se nás štítí! Jediný, který nás neštítí sou ty z Bourácký pěchoty, to sou naši brátři!" Co k tomu dodat? Na základě těchto tří výpovědí učinil Mr.Lavor závěry, ze kterých vyplývá, že pokud zde existuje rasizmus, pak tedy ten pozitivní. Jenže, aniž bych chtěl Mr.Lavorovi křivdit, my došli k vývodům zcela opačným: Rasizmus tu je a dokud zůstane mezi námi byť jediná utlačovaná menšina (a za co asi jiného můžeme Snědé Nágy považovat?), stojí před námi hodně práce. Každý musíme začít sám u sebe, každý si musíme položit jednoduchou otázku: Jsem zajedno s ostatními ve věci nulové tolerance projevům rasizmu? A pokud jen na zlomek sekundy zaváháte s odpovědí, nestojíte na naší straně. Na straně těch, kterým na životě utlačovaných záleží. Protože: "Na životech Snědých Nág záleží!"
Každý jsme hráli svoji hru. Já hraji Ornu, Viktorka L´n ´M. Obě hry jsou GPS a obě hry jsou o zabírání území. To je jediné, co je spojuje, protože jinak jsou odlišné jako den a noc. Moji hru pochopí ihned každý, Viktorčinu hru nepochopí nikdy nikdo. Já si s sebou nosím lahev Kofoly, Viki přepočítací tabulky ke hře.
Některé hlášky:
Viki: "Tak a území patří Nebeským Vektorům!" Já: "Tak a území patří Legii Země!" Cizí hlas: "To je soukromý pozemek, patří mně! Vypadněte odtud, nebo na vás pustím psa!"
Číšník: "Máte vybráno?" Viki: "On si stejně dá smažený sýr, ale dejte nám chvilku, on jen čistí vaši restauraci od všeho zlého." Číšník: "Vážně?" Já: "Ne, je to jen hra." Číšník: "Já jen, že pokud pro nás děláte takovou užitečnou věc, mohl bych vám to oplatit. Smažený sýr už došel a je škrtnutý, ale jednu porcičku bychom pro vás na oplátku měli." Já: "Vážně?" Číšník: "Ne, taky jen hra."
Viki: "Když byl v ohradníku proud, možná jsme neměli na pastvinu chodit, třeba je to nebezpečné." Já: "Vrchol kopce je na pastvině. Je to v Horobraní uvedeno jako poznámka. Krav se bát nemusíš, jsou hodný. Nic ti neudělaj. V pohodě můžeme jít k nim." Viki: "Co když mají telátka, mohou být agresívní." Já: "Ne, to se jen tak říká. Klidně si je můžeme jít pohladit, jestli chceš." Viki: "Raději ne." Já: "Ty jsi poseroutka." Cedule na druhé straně pastviny: "Přísný zákaz vstupu! Životu nebezpečné! Ve stádu je chovný býk."
Viki má můj telefon, šetří mi oči: Já: "Viki, to už tak dlouho nebyli žádní bossové?" Viki: "No, jen ty pětiminuťáci..." Já: "A to znamená zase co?" Viki: "Byli ti bossové, které nikdy nezabiješ napoprvé a musíme pět minut čekat." Já: "Jenže ty já právě potřebuju. Bylo jich už hodně?" Viki: "No, asi tak na dvě hodiny zdržení."
Buffalobills, skromný a oddaný kronikář Littera scripta manet